1. |
Pres
04:49
|
|||
Z knihy přečtu jen tři strany
a dál už na to nemám nervy.
Musím toho ještě spoustu stihnout
než mě začnou požírat červi.
Ze života stihnu jen to nutné
ráno usnout a večer vstát.
Chvíli se zasníš a pak, jako když utne
je na čase si domů smrtku zvát.
A tak dál se sám sebe ptám
jestli je to fakt, nebo se sám sobě zdám.
|
||||
2. |
Soirée
04:15
|
|||
Ten strach to ani nezkusit
životem se nedusit
za jízdy z toho vyskočit
kolem svých dějin otočit.
Dokud běžíš nahoru
zabij v sobě tu potvoru
nemá to hlavu ani patu
v doživotním kómatu.
Dej vale barbiturátu!
Dej vale destilátu!
Dej vale opiátu,
duševnímu rozvratu.
Dej vole přednost návratu.
Ten strach to ani nezkusit
životem se nedusit
být ve svém těle přítomen
narovnán, nezlomen.
Dokud běžíš nahoru
zabij v sobě tu potvoru
co nemá ráda v duši klid
a chtěla by tě utopit.
Nechtěj se v tom ztratit,
nenech se tím schvátit,
když jde se ještě vrátit.
|
||||
3. |
Derealizace
02:32
|
|||
Někdy se mi ztrácí svět před očima,
či má je, či má není to vina,
že mi většina lidí příjde tak zoufale hmyzí.
Někdy se ztrácím sám sobě před očima,
či má je, či má není to vina,
že ta tvář v zrcadle mi příjde cizí.
|
||||
4. |
Píseň o člověku
04:12
|
|||
Pro špetku pozornosti
rád pozbudeš důstojnosti.
Hned z rána staneš se tím, čím nejsi
a jsi tím až do doby, kdy jdeš večer spát.
A pak v noci ve tvém snění
dojde u tebe k probuzení
a rázem se z otroka
stane s bičem pán.
Pro špetku pozornosti
chopíš se příležitosti
na odiv vystavit ten barevný obal, do kterého ses
nasoukal než jsi vyšel ven.
A pak doma o samotě
zapřemýšlíš o životě
a rázem se z kašpara
stane smutný klaun.
Za špetku upřímnosti
vyměníš ty falešnosti.
Snažit se vždy pobavit na svůj vlastní účet
a žít tak, abys nemusel říkat slovo "kdyby".
Když svitne ti pak naděje,
že se nikdo nikdy nesměje
tvým vtipům o sobě samém,
pak poznáš, že zbytečně jsi celou dobu lhal.
|
||||
5. |
Zatím
03:01
|
|||
Životem poroben
nevím jak z toho ven
do sraček potopen
ven kouká hlava jen.
Většinou umlčen
a proto znechucen
věčně nepochopen
a z lidí unaven.
Od mala vystrašen
svou matkou potupen
hodně let den co den
být tomu vystaven.
Drogami otráven
kdy zbývá touha jen
být zase přítomen.
Pak tebou okouzlen
náhle nerozpolcen
myšlenkou převelen
ze tmy na boží den.
Snad tedy vyléčen
ze strachu ze všech žen,
tím příběh ukončen.
|
||||
6. |
Kdokoho
04:46
|
|||
Duše se s tělem přela
odletět pryč by chtěla
jak na to, nevěděla.
Myšlenka proletěla:
"Doposud jsem mlčela, to je ta věda celá."
Chvíli na to myslela
pak si náhle vzpomněla
co vždycky zkusit chtěla.
Začla se v těle rozpínat a řekla:
"Když se teď zhroutíš, nebude mě to dojímat..."
Chvíli s ním zápasila
než se těla zmocnila
nazad ho položila
a náhle pochopila, že
nad ním zvítězila
svobodně se cítila.
Když tělo opustila
vposled se otočila
a k tělu prohlásila:
"Nikdy jsem tě vlastně neměla ráda.
Jsem zvědavá, na koho teď přijde řada."
|
||||
7. |
Depersonalizace
03:51
|
|||
Někdy mám pocit, že ti dávám tak málo.
Pořád ale dost na to, aby mě to sralo, když se
přistihnu při tom že to řeším, ale
zároveň už tuším že to řešit nesmím.
Ale snad mě uklidní ten fakt že by to za to stálo, kdyby
se mi najednou někdy něco stalo, tak
bych se shora díval jak brečíš na mém hrobě.
Chvíli bych byl v sobě a pak zase v tobě.
A byli by tam všichni, kteří mě snad měli rádi,
podivní týpci a snad i kamarádi.
Rodina nejbližší i vzdálená, matka co padá v slzách na kolena.
A otec s kamennou maskou, cigáro v koutku
by stál bokem jako šaman a tančil v duchu v kruhu…
…držel mě za ruku jen přes mlhu dalších druhů
a vedl mě dále do hlubších míst odkud návratu není,
ta kulisa se potom velmi rychle změní,
lidi v černém rozkvetou a zmizí.
Už nebudeme si s vesmírem tak cizí,
hranice padnou a s myslí chladnou
přepnu na "safe mode" a nechám se probít,
jedničky a nuly sebou nechám tam a zpátky proudit.
Nakonec to takhle není a je to jenom vize,
koluju ponořený v životní míze,
do očí zrní mi zapnutá televize,
a vizuální vjemy zapínají realitu,
do toho bytu se krade to všedno
a padám znovu nahoru, na povrch, až na dno.
Restart, log-in, natáhnout back-up,
vyhodit balast a vymazat cookies.
V reálu vidět, jak do cloudu mizí
jen vzdálená ozvěna – mentální otisk.
Za chůze, v leže, před spaním, po ránu,
kdykoliv na povel, skoro i s radostí.
Depersonalizace?
Matná jen vzpomínka na radost ze strachu,
na fascinaci.
|
||||
8. |
Běsnění
04:02
|
|||
Orel trhá drápy oblohu nade mnou
padají k zemi kusy nebe.
Po modrém moři pluji, obzor mění tón,
noc si vládu po dni bere.
Zavřu oči, najednou
vidím obraz jasný
a sny se rozjedou.
Prodírám se, vržen
zimní krajinou,
modrý mužík se mi směje.
Než stačím kouli hodit, stihne se rozplynout,
vztekle padám do závěje.
Tíživý pocit, voda pode mnou,
stará postel a na ní...
Musím se nadechnout.
Postava v dálce se ke mne otočí,
lehce kývá rukou bílou.
Pojď za mnou milý, pojď mě obejmout!
Tažen jsem zpět tupou sílou.
Otevřu oči, projdu tmou,
vstříc světlu běžím až sny se rozplynou.
|
||||
9. |
Paralysie
03:13
|
|||
Nechci býti svědkem lidského úpadku
hrát hru co všichni hrou.
Tolerance za hranice absurdity,
hlásat světlo zakrývajíc vše tmou.
Tupá je ta lidská rasa
věčně zpitá pod obraz a
kousek dobra v sobě nemaje
chěla by do ráje.
Nechci sdílet hlupství lidmi živené
nechat si držet hlavu pod vodou.
Tolerance za hranice absurdity,
dělat z bílé černou.
Nelidská je lidská rasa,
už bez duše, už jen z masa
skládá se ten náš tvorstva pán
mocí opilý jak Dán.
|
||||
10. |
Lásek
03:04
|
|||
Z ničeho nic se v životě stane víc
než bys ještě čekal.
Zvlášť, když prosíc, vyzkoušel jsi míst na tisíc
kde bys své srdce nechal.
Zoufalství je někdy víc, než přátelství.
Zoufalství je někdy nekonečná mantra dvojic.
Přátelství je vždycky víc, než šílenství, které
často vidíš, opodál stojíc.
Z ničeho nic ztratíš někdy vše,
pokud jsi vůbec doufal, že tvůj život může být tvým
a to bys teprv koukal.
Že ne vždy vše musí být posraným vzhůru.
Že ne vždy na vše musíš být sám.
Přátelství je vždycky víc, než zoufalství.
Šílenství je někdy nekonečná mantra dvojic.
|
Panenské plameny Kopřivnice, Czechia
Panenské plameny is a four-piece post-punk band from Kopřivnice, Czech Republic.
Streaming and Download help
If you like Panenské plameny, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp